Vyděláváte víc než rodiče a stejně vám nezbývá. Kde se to láme?

Zvýšení platu, po kterém vám za půl roku nezbývá o nic víc než předtím. Zakázka, po které přišel nečekaný výdaj v podobné výši. Nebo prostě neschopnost si říct o víc, i když víte, že na to máte. Poradci na to mají tabulky a rozpočty. Systemický pohled se ptá jinak: komu byste tím, že se budete mít dobře, ublížil.

Peníze se v rodině dědí jako téma, ne jako částka

Většina lidí řeší peníze tam, kde jsou vidět. Chybí na účtu, tak se hledá vyšší příjem nebo nižší výdaje. Když se ale ten samý stav vrací i po zvýšení platu, přestává jít o čísla.

V rodinách se předává postoj k penězům, ne jejich množství. Vyrůstáte v systému, kde se o penězích buď mluvilo, nebo mlčelo, kde byly zdrojem bezpečí, nebo hádek. Ten postoj si neseme dál a chováme se podle něj, i když nám dnešní situace nabízí něco jiného.

Tři vzorce, které se opakují nejčastěji

Loajalita k tomu, kdo měl málo

Nejsilnější z nich a nejhůř viditelný. Když rodiče nebo prarodiče žili v nedostatku, dítě si nevědomě zakáže mít se výrazně líp. Vypadá to jako smůla nebo neschopnost, ale je to věrnost. Mít se dobře znamená opustit ty, kdo se dobře neměli.

Projevuje se to tak, že člověk vydělá víc a shodou náhod se objeví výdaj, který ho vrátí zpět. Nebo si nedokáže říct o cenu, která odpovídá jeho práci.

Peníze jako náhrada za něco jiného

V některých rodinách se penězi omlouvalo. Za nepřítomnost, za rozvod, za to, že na dítě nebyl čas. Kdo takhle vyrostl, má k penězům rozporuplný vztah: potřebuje je a zároveň jim nevěří. Často pak vydělává hodně a utrácí rychle, protože držet je znamená držet i to, co zastupovaly.

Nevyrovnané dávání a braní

V systému má být rovnováha mezi tím, co člověk dává a co si bere. Kdo jen dává, vyčerpá se. Ve financích to vypadá jako podhodnocené ceny, práce zdarma pro rodinu nebo neschopnost vymáhat, co si někdo objednal.

Co s tím dělá konstelace

Skupinová konstelace nemá pevnou délku. Někdy je hotová za pět minut, jindy trvá dvacet. Člověk popíše situaci jednou větou, vybere ze skupiny zástupce za členy rodiny a rozestaví je v prostoru podle vlastního pocitu. Zástupci pak popisují, co v dané pozici vnímají.

Cílem není finanční plán. Cílem je uvidět, komu je člověk v téhle věci věrný a za co platí. To samo o sobě nic nevydělá, ale mění to rozhodnutí, která pak dělá.

Kdy tohle nestačí

Tady je potřeba být přesný. Konstelace nejsou finanční poradenství ani řešení dluhů. Když má člověk exekuci nebo se dostal do dluhové pasti, patří do dluhové poradny, ne na skupinový seminář. Systemický pohled ukazuje souvislosti, nesplácí závazky a nenahrazuje odbornou pomoc. Kdo slibuje, že po konstelaci přijdou peníze, slibuje víc, než metoda umí.

Kde to zkusit

Semináře probíhají ve skupinách po sedmnácti lidech. Kdo nechce hned stavět vlastní téma, může přijít jako zástupce a jen pozorovat.

Jan Krejčiřík vede konstelace v Praze, Brně a Přerově a čísla ze své praxe zveřejnil: od května 2018 do dubna 2026 se na jeho seminářích uskutečnilo 5 901 účastí a stojí za nimi 1 318 lidí. Skoro polovina z nich přišla jednou a nikdy se nevrátila, což zveřejňuje taky. Kdy se konají nejbližší konstelace v Praze a kolik stojí, je na jeho webu.